Balada Poklad se odehrává na Velký pátek, kdy se otevírají poklady.

Matka spěchá s dítětem v náručí s ostatními vesničany do kostela na mši, ale po cestě kde stával kámen, spatří náhle skálu, která je otevřená. Dovnitř se odváží až po chvíli, ale jakmile uvidí velkolepost a nádheru pokladu, který je uvnitř, jakoby na všechno zapomene. Nabere si pokladu kolik unese a spěchá s ním do své chatrče, dítě nechává čekat ve skále. Vrací se znovu, ale opět dává přednost pokladu před dítětem. Když je podruhé v chalupě, poklad se změní v kamení a hlínu. Tu si matka vzpomene na dítě a spěchá zpátky v neblahém tušení. Na cestě však už stojí kámen, po skále není ani stopy.

Žena je nešťastná a truchlí a kaje se celý rok. Další rok se na Velký pátek vydává opět do kostela a opět vidí otevřenou skálu. Tentokrát ji nezajímají poklady, ale spěchá pouze pro své dítě v naději, že ho tam najde.

Dítě je tam stále, čas ubíhá ve skále pomaleji. V klíně má pořád peníze, které mu do klína dala matka před rokem. Žena popadne dítě a spěchá s ním do chalupy a je šťastná, že se s ním opět shledala.

Peníze, které dítě mělo v klíně se ani po zavření skály tentokrát nepromění, ale zůstanou pokladem, neboť matka se nyní nerouhala a zdrojem štěstí jí je dítě, nikoli peníze.