Záhořovo lože je balada, ve které vystupuje poutník, jehož otec ho upsal ještě před narozením ďáblu. On se nyní vydává do pekla, aby získla úpis od ďábla zpět pomocí boží moci. cestou potkává Záhoře, který zabil už mnoho lidí, ale jeho nechává jít, protože míří do pekla. Po poutníkovi chce, aby mu přinesl zprávu, jak to v pekle vypadá. Uplyne celý rok a Záhoř se domnívá, že ho poutník napálil. Ten se ale objeí a vypráví mu, co v pekle viděl. Mimojiné mu řekne, že satan mučil dvakrát ďábla, ale až napotřetí vydal ďábel satanovi onen úpis, a to když mu začal vyhrožovat Záhořovým ložem.

Záhoř se zděsí a prosí poutníka o pomoc. Poutník vezme záhořovu hůl a zasadí ji do skály a Záhořovi přikáže, aby se u ní modlil k bohu nehledě na hlad a žízen. A že nemá přestat, dokud se on nevrátí.

Uplyne 90 let, z poutníka se stal biskup a se svým mladým pomocníkem společně cestují tímže lesem, kde dříve pobýval Záhoř. Najdou tam jabloň nesoucí zlatá jablka, která neuvěřitelně voní. Mladík chce natrhat pro stařečka, ale pařez stojící vedle mu jablka zapoví, neboť je nesázel. Když však mladík dovede k pařezu stařečka, pařez je šťatsný a nabízí stařečkovi jablka. Stařeček dá Záhořově duši pokoj, Záhoř umírá a stařeček také. Oba se mění v bílé holubice a společně se vydávají vzhůru k nebesům, tedy do ráje. Mladík zůstává na oné skále sám.